Co se v Nezdicích vyprávělo o svérázném doktoru Vorlovi

Jiřina Ožanová
 

Několik vzpomínek, které v tomto článku přinášíme, zaslala paní Jiřina Ožanová z Nezdic. Vyprávění, jež slýchala od svého otce Bedřicha Duška, který by se letos (2012) dožil sta deseti let, se týkají svérázné a kontroverzní postavy doktora Otakara Vorla. Ten působil nejprve ve Strašíně a pak v Nezdicích počátkem minulého století.

Všechny tyto příběhy prožil pan Dušek, jenž ve vyprávěních vystupuje jako „malý Bedřich“, ještě jako chlapec na vlastní kůži. Hostinský a řezník Korda, k němuž Vorel často chodil, byl pak jeho dědeček.Rodina Duškových kolem roku 1910. Malý Bedřich je zcela vlevo. Marie, jíž dr. Vorel snědl lívance, je vzadu za rodiči. (foto archiv Jiřiny Ožanové)

Jak napsal ve svých pamětech učitel Rudolf Kůs, Vorel jako lékař nahradil dr. Ráchlíka, svého předchůdce ve Strašíně, po jeho smrti roku 1912. Měl sice nesporný talent, zároveň byl ale původcem mnoha skandálů, o jeho podivném chování si lidé vyprávěli ještě dlouho vtipné historky. Vorel byl náruživým kokainistou a „narkotický jed při častém užívání způsobil úplný úpadek jeho inteligence a mravní zpustnutí“, píše Kůs.
 

Jak Vašek ke jménu Ota přišel

Paní Marie byla žena drobná a čekala své první dítě. Její úzké boky nasvědčovaly, že porod nebude bez problémů. Trvalo dlouho a dítě se stále nemohlo narodit. Volali tedy doktora Vorla. Lékař to byl mladý a jeho léčebné metody byly velmi svérázné. Paní Marii uchopil za paže, přidržel si ji na zádech a běhal s ní po světnici. Dítě skutečně přišlo velmi brzy na svět. Na otázku, co budou platit, doktor odpověděl: „Šmrdolo, nic nemáš, nic nedáš. Ale budu kmotrem.“

Nastal tím problém, rodina doktora za kmotra nechtěla. V tichosti se proto odebrali do kostela s jiným kmotrem. Požádali faráře, aby dal chlapci jméno Václav. Ještě než se tak stalo, ozval se u kostela dusot koně a dovnitř vběhl doktor Vorel.

Vytrhl dítě vybranému kmotrovi a nařídil faráři, aby křtil. Jméno bude po něm, Ota. Tak se i stalo.

V rodném listě bylo jméno Ota, ale nikdo Otovi celý život jinak neřekl než Vašku.

 
-------
 

Doktor Vorel měl zálibu ve stavění papírových draků. Jako pomocníky při pouštění svých létajících příšer si bral kluky z Račan. Na Rovínku, což byla část drah na Jednotě, draky Po letech: Bedřich (s kosou) a Marie (stojící) při sklizni obilí. (foto archiv Jiřiny Ožanové)vypouštěl. Kluci drželi provázek a doktor do draků střílel. Když se dostatečně vydováděl, věnoval provázky klukům. Pro ně to byl hotový poklad.

Doktor nějaký čas jezdil na stařičké kobyle. Když zchromla, chodil si půjčovat vozík do hospody ke Kordům. Protože hospodský také porážel dobytek, měl na pojíždění vozík, do nějž zapřahal velkého psa Týgra. Jednou potřeboval doktor za pacientkou do Lazen. K cestě mu hospodský vozík s Týgrem půjčil. Pod Nezdicemi vedla cesta přes louky. Do cesty se jim však připletl zajíc. Týgra zajímal víc zajíc než doktor a dal se do běhu. Doktor vypadl do potoka, Týgr se vrátil domů sám a na louce zůstal rozbitý vozík.

 
-------
 

Na začátku minulého století v Nezdicích a okolí nikdo jiný netrhal zuby než kovář. Kovárna byla v p;Potočíně, v poslední chalupě k Pohorsku.

Když otec přivedl malého Bedřicha ke kováři, posadil ho na kovadlinu. Kluk ale šup dolů a z kovárny ven. Marně ho tatínek honil po vsi. Ale zub bolel a bolel. Vzpomněl si na doktora Vorla. Svérázný doktor moc nemluvil a dal něco klukovi vypít. Co to bylo, nikdo nevěděl. Za chvíli to začalo v malé hlavičce dělat divy, jakoby tam andělíčkové převraceli obláčky.

A doktor nic, jen si povídá s tatínkem, kluk občas musí otevřít pusu. A najednou povídá: „Tak upaluj domů.“ Kluk upaluje, cestou si chce sáhnout na zub, ale je tam jen díra. To byla radost! Vždyť vůbec nevěděl, jak o bolavý zub přišel.

 
-------
 

Bedřich s manželkou Růženou. (foto archiv Jiřiny Ožanové)V Nezdicích působil svérázný lékař Vorel. Jeho chování bylo jiné než ostatních vesničanů, a asi proto se na něj vzpomínalo na hrátkách, které byly velmi často.

Dědečkova chalupa stála na vršku. Kolem se otáčela cesta, která zvlášť v zimě lákala děti k sáňkovačkám, v létě pak se po ní utíkalo dolů.

Jednou si takhle malý Bedřich vykračuje k domovu, pod paží krásně kulatý bochník chleba od pekaře. Náhle však kluka ze snů probudí rána. Ano, ráno to byla pořádná a dopadla na klukovu hlavu, až čepice odletěla. Kdyby však jenom čepice! Bochník chleba radostně brnkal o prašnou silnici a kutálel se radostí blesku dolů, vybral i zatáčku.

„Tak co, šmrdolo, zdravit neumíš?“ To jej oslovil doktor. „A teď utíkej pro ten chleba.“
Doktor poučil kluka a od té doby se mu dostalo už z dálky pozdravení.

 
-------
 

Doktor Vorel působil v Nezdicích na začátku 20. století. Přistěhoval se sem ze Strašína, odtud ho vyhnali pro jeho zvláštní chování. Byl náruživý kokainista, pro drogu si chodil k lékárníkovi do Kašperských Hor. V Nezdicích bydlel na různých místech, pro svoji strašnou nepořádnost se se svými domácími vždy rozešel. Mohl mít dost peněz, ale vše utratil velmi rychle. A protože byl i velký jedlík, sám sebe často pozval na jídlo do chalup.

V chalupě na Račanech to právě vonělo lívanci. Plná světnice byla dětí a matka chyběla. Nejstarší dcera zadělala velikou mísu a lívance pekla. Doktor Vorel zašel, lívance mu byly nabídnuty. Jenomže on jedl, jedl, až nezbyl lívanec žádný. A tak Marie musela znovu zadělat, aby také nakrmila své mladší sourozence.

V hospodě U Kordů se doktor občas stravoval. K hospodě patřila i porážka, a tak byl k jídlu často ovar. Doktor si poroučel celou vepřovou hlavu a dokázal ji sníst.

Již nestojící řeznictví U Kordů, kam s oblibou chodil dr. Vorel. (archiv obce Nezdice na Šumavě) Bývalé čp. 25, kde bývalo řeznictví a hospoda U Kordů. (archiv obce Nezdice na Šumavě)

-------
 
Foto 1
Rodina Duškových kolem roku 1910. Malý Bedřich je zcela vlevo. Marie, jíž dr. Vorel snědl lívance, je vzadu za rodiči. (foto archiv Jiřiny Ožanové)

Foto2
Po letech: Bedřich (s kosou) a Marie (stojící) při sklizni obilí. (foto archiv Jiřiny Ožanové)

Foto3
Bedřich s manželkou Růženou. (foto archiv Jiřiny Ožanové)

Foto4
Již nestojící řeznictví U Kordů, kam s oblibou chodil dr. Vorel. (archiv obce Nezdice na Šumavě)

Foto5
Bývalé čp. 25, kde bývalo řeznictví a hospoda U Kordů. (archiv obce Nezdice na Šumavě)

 

 

 
TOPlist