ZAPOMENUTÝ HRAD STRAŠÍN

Zdeněk Knoflíček

K objevení dnes zapomenutého hradu ve Strašíně (okr. Klatovy) došlo náhodně při zpracování stavebně-historického průzkumu strašínského kostela Narození Panny Marie (foto 1). V okolífoto 1 této stavby se totiž dochovaly části opevnění, kamenné hradby a bašty, které přímo nesouvisely s kostelem. Následný průzkum okolí tohoto zajímavého místa prokázal existenci opevněného bodu, když byly nalezeny typické části středověkého opevnění, které pak byly konfrontovány s nepřímými zmínkami v literatuře. Širší poznatky by podal archeologický průzkum místa a snad i hlubší pátrání v archívech.

Nejstarší historické zmínky o oblasti kolem Strašína pocházejí z roku 1045, kdy toto území patřilo benediktinskému klášteru v Břevnově. Klášter, založený v roce 993 druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II., dostal toto území darem od knížete Břetislava I., který podporoval vnitřní kolonizaci země a osídlování dosud pustých pohraničních území českého státu. V této části Šumavy tak vznikla enkláva klášterního majetku, tzv. Nezamyslického újezdu, který zahrnoval osady Hliněný Újezd, Velké Hydčice, Hejnou, Budětice, Podmokly, Bukovník, Žihobce a Nezamyslice, kde bylo sídlo proboštství. Toto poměrně rozsáhlé panství tvořilo jeden uzavřený celek, jehož součástí bylo i území dnešního Strašína, pravděpodobně neosídlené. Nezamyslický újezd v této podobě patřil foto 2břevnovskému klášteru přibližně sto let, asi do poloviny 12. století, kdy se v oblasti začaly výrazně prosazovat šlechtické rody, které tu zakládaly svá panství. Do této doby také můžeme datovat stavby jejich opevněných sídel.

Celá oblast Sušicka se ve 12. století dostala do majetku bavorských hrabat z Bogenu, kteří ji drželi až do roku 1242. Pak Sušicko vojensky obsadil král Přemysl Otakar II. a v roce 1260 založil královské město Sušici jako mocenskou protiváhu proti sílící okolní šlechtě. Tato informace je zajímavá i s ohledem na vznik kostela ve Strašíně, jehož raná historie sice vyvolává některé otazníky, ale několik hmotných dokladů, které se ve stavbě zachovaly, nám přece jen osvětluje počátky této architektonicky zajímavé stavby.

Neobvyklá je už sama poloha kostela na vysokém úzkém ostrohu, který je lemován na severní, jižní a západní straně strmými svahy. Byl tu využit přirozený výhodný terén k postavení opevněného sídla, které bylo přístupné pouze na východní straně po mírněji spadajícím svahu. Zajímavé je také umístění kostela, který leží v poměrně velké vzdálenosti jihozápadně od obce. Nálezem zazděných románských oken v západní věži kostela lze stavbu datovat do poloviny 13. století. Okolo roku 1250 tedy stála na tomto místě poměrně rozsáhlá kamenná stavba, jak to ostatně dokládá výška románské věže.

Další indicií, vycházející tentokrát ze samotného názvu místa, je etymologický význam jména Strašín. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách" potvrzuje, že název vzniklfoto 3 přivlastňovací příponou -ín z osobního jména Stráša, což ve své době znamenalo Strášův dvůr. Nálezy románskogotického zdiva a románských oken ve věži a zvláštní poloha kostela opravňuje k domněnce, že tu v polovině 13. století stálo opevněné sídlo. Snad to byl onen Strášův dvůr, po němž byla lokalita pojmenována. Stráša byl možná příslušníkem jednoho ze šlechtických rodů, které osídlovaly okolní území. Podle stávajícího areálu kostela se hřbitovem můžeme soudit, že zdejší šlechtické sídlo či dvorec bylo poměrně rozsáhlé. Původní kostel byl pravděpodobně jednolodní románsko-gotická stavba s pravoúhlým presbytářem a s pravděpodobně trámovým stropem nad lodí. Presbytář byl zaklenut asi dvěma poli křížové klenby.

V uvedené knize je první zmínka týkající se Strašína datována do roku 1254, kdy je připomínán ve Strašíně plebán. Kostel tedy již stál. Antonín Profous připojil ke Strašínu také zmínku z roku 1274, kdy Vítek z Krumlova potvrdil, že před pěti lety prodal ves "Strasan" či "Strazen" s dvěma mlýny a s pozemky za potokem paní Kristýně a jejímu synu Mikuláši z Prahy, od nichž je koupili strakoniční křižovníci. O kostele či patronátním právu se zmínka nečiní (CDB V, 418 - 420). Na foto 4listině je uvedeno množství svědků, píšících se po lokalitách v Pošumaví, na východě dosahujících až téměř k Netolicím. Na západě je hodně svědků z okolí Volyně. Je velmi pravděpodobné, že se Antonín Profous zmýlil a že doklad z roku 1274 se netýká našeho Strašína, ale vsi Strašic, ležící asi 10 km západně od Volyně. Tyto Strašice totiž patřily strakonickým křižovníkům i v pozdějších dobách.

O majitelích Strašína písemné prameny dlouho mlčí. Až v roce 1380 presentuje ke strašínskému kostelu nového faráře Půta ze Skály "nyní seděním na Rabí" (LC III, IV, 142). Patronátní právo ke kostelům souviselo úzce s pozemkovou držbou a můžeme tedy říci, že tehdy patřil Strašín k hradu Rabí. Majitelé Rabí byli pak patrony ve Strašíně i v letech 1404 a 1414 (LC VI, 116, VII, 140).

Další zajímavá zpráva pochází z husitských válek. Uvádí se v ní, že husitský správce nepřál mariánským poutím, které tradičně do strašínského kostela přicházely, a proto nechal kostel zamknout. Vyvstává otázka, proč byl ke kostelu určen správce? Jednou z odpovědí je, že u kostelafoto 5 byl jakýsi opevněný bod, snad osazený husitskou posádkou, jejíž velitel zabraňoval procesím. Lze si jen těžko představit, že by podobná hodnost byla podle tehdejších zvyklostí určena pro osamělý kostel.

V odborné literatuře se uvádí, že kostel byl v roce 1433 (někdy je uveden rok 1443) opraven. Dokonce se hovoří o velké opravě, kterou nechal provést Půta Švihovský z Rýzmberka a při této příležitosti obdaroval kostel novou sochou Madony. Uváděný letopočet však neodpovídá historické skutečnosti, protože Půta Švihovský se narodil kolem roku 1460 a žil do roku 1504. Také socha, která byla na počátku 90. let 20. století z kostela odcizena, je mnohem mladší. Byla zhotovena v pozdně gotickém slohu kolem roku 1480 a k tomuto letopočtu lze datovat rozsáhlé stavební úpravy, které se ve Strašíně uskutečnily a jsou dochované ve zdivu dodnes.

Půta Švihovský z Rýzmberka, jeden z předních a nejbohatších šlechticů své doby a nejvyšší sudí Království českého, byl pověstný svým stavebním podnikáním, na které vynakládal značné finanční prostředky. Svědčí o tom například rozsáhlé přestavby hradů Švihova, Rabí apod. Svá sídla opevňoval podle nejnovějších vojenských poznatků a vytvářel tak pevné body, které měly odolávat soudobým prostředkům armád, především rozšířenému dělostřelectvu a palným zbraním vůbec.

Obdobné fortifikační stavby z 2. poloviny 15. století se zachovaly i ve Strašíně, který spolu s Rabím zdědil Půta po příbuzném roku 1479. Vlastní kostelní areál, který má přibližně obdélný půdorys, je po svém obvodu obehnán vysokou hradební zdí z lomového kamene, která byla na východní straně prolomena vstupní branou v místech dnešního přístupu ke kostelu po cestě od foto 6obce. Nároží této hradby byla zpevněna čtyřmi osmibokými baštami, z nichž se zachovaly dvě na severní straně areálu. Východní bašta byla pak v baroku přeměněna na kapli sv. Barbory (foto 2) a západní zůstala jako přístavek (foto 3). Obě bašty na jižní straně byly zrušené a jejich existenci dokládá vybočení ohradní zdi na nárožích, které odpovídá rozměrům zachovaných bašt. (foto 4)

V dnešním sklepě pod kaplí sv. Barbory se ještě zachovala prostora zaklenutá valenou klenbou a se zbytky pozdně gotické omítky. Ve stěnách jsou zazděné dvě střílny, které byly obrácené směrem ke vstupní bráně a do svahu před severní zeď, aby střelbou chránily přístupy před nepřítelem (foto 5). Sklep druhé bašty na západní straně není přístupný a horní prostora je barokně přestavěna, takže v těchto místech nebyl průzkum možný. Pozoruhodné je i opevnění na jižním svahu pod hřbitovem, kde se nachází další bašta z lomového kamene s navazující hradbou (foto 6). Všechny bašty mají polygonální půdorys, který se v pozdní gotice často používal.

Z těchto nálezů vyplývá, že ještě koncem 15. a na počátku 16. století byl ve Strašíně jakýsi opevněný bod, který měl značný význam, když na jeho výstavbu či radikální opravu vynaložil Půtafoto 7 Švihovský z Rýzmberka značné prostředky. Jeho plné prokázání a snad i dispozici by upřesnil podrobný archeologický výzkum, pokud pozdější hřbitov stopy po starším šlechtickém sídle nesetřel. Jediným zachovaným dokladem jsou zbytky obdélné stavby z lomového kamene ve východní části areálu hřbitova. (foto 7)

V této době došlo také k rozsáhlé přestavbě románsko-gotického kostela, který byl přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Postranní lodi byly zaklenuté třemi křížovými klenbami s kamennými žebry - torzo jednoho se zachovalo na jižní stěně na ochozu. Zaklenuta byla i střední loď, kde byla postavena tři pole křížové klenby. Půdorys lodí se tak rozšířil do přibližného tvaru čtverce při zachování původní délky. V krovu je dobře patrný i původní trojúhelný štít závěru presbytáře, vyzděný z lomového kamene. Podle něho byla střecha nad střední lodí strmější, než je dnes. Při této přestavbě byla zazděna i románská okna ve věži, kde jsou dodnes patrná na vnitřním zdivu, a do věže prolomena gotická okna. Zazdívka románských oken je provedena z lomového kamene. Gotická okna ve věži byla pak zrušena při barokní přestavbě.

foto  8Kolem roku 1578 působil v kostele farář Martin Rezek Strakonický, k jehož osobě se váže legenda o zjevení Panny Marie na skalce, na hřbitově na západ od kostela, kde dnes stojí kaplička s obrazem Madony (foto 8). Je zajímavé, že ještě na počátku 20. století se říkalo tomuto místu postka - tedy původně post, místo stráže, což také podporuje domněnku o opevněném místě.

K barokní přestavbě kostela došlo v létech 1736-39 z podnětu tehdejšího faráře Františka Tomáše Vaňka. Rozhodně se však nejednalo o novostavbu na místě starého kostela, jak se uvádí v literatuře, ale o přestavbu starší románské a gotické stavby, jejíž zdivo bylo z podstatné části zakomponováno do barokních úprav, např. západní věž a obvodové zdivo lodi a presbytáře. Při této přestavbě byl také změněn tvar střechy, u které byla zrušena její původní gotická strmost. Interiér si však zachoval původní dispozici ještě z románské a gotické doby.

Barokní přestavbou prošlo i bezprostřední okolí kostela. Asi v této době byly zrušené obě bašty na jižní straně ohradní zdi a východní bašta na severní straně byla přestavěna na kapli sv. foto 9Barbory. Západní bašta pak po přestavbě zůstala pouze jako přístřešek. Dále byla před západním průčelím kostela vyzděná brána vstupu na hřbitov a na hřbitově byla postavena terasa s výklenkovou kaplí postavenou na místě mariánského zjevení.

Písemné zmínky chybějí i o další existenci hradu. Zdali byl opuštěn již v 16. století anebo byl zničen za třicetileté války, dnes nevíme. Jisté je jen, že při barokních úpravách bylo u kostela zachováno zčásti středověké zdivo a že jeho areál uzavírá pozdně gotické opevnění s baštami, které se pohledově uplatňuje na vrcholu ostrožny při příjezdu do obce. Kostel a opevnění tak tvoří monumentální dominantu dotvářející okolní prostředí této části Šumavy. (foto 9)

 

Zdeněk Knoflíček, Zapomenutý hrad Strašín, in: Hláska VIII/1997, s. 56 - 59.


 
TOPlist