Vzpomínky na Strašín

Z lásky k svému prvnímu působišti osmileté střední škole K. Klostermanna ve Strašíně věnuje Rudolf Kůs.
V Sušici v březnu 1956.

Rudolf Kůs v roce 1956
Obsah:
1. Návštěvou ve Strašíně
2. Co zavinil kokain
3. Rathovy taškařiny
4. Můj nástup do učitelské služby - 1. část
4. Můj nástup do učitelské služby - 2. část
5. Večery v Hostinném domě
6. Proslov při otevření opravené 100leté školy ve Strašíně

 

1. Návštěvou ve Strašíně

Rád navštívím své bývalé první působiště vesničku Strašín. Leží v podhůří a zdaleka se bělá na návrší její malebný barokový kostel. Život v tomto kraji je těžký a tvrdý, ale lid nezatvrdl, je dobrý a srdečný.

Jdu od Žihobec, minu za Věštínem kapličku a najednou se přede mnou objeví nádherný obraz - malebné údolí Lazen a Nezdic a nad nimi se zvedá lesnatá stěna Javorníku a Žďánova. Projdu čistou, úpravnou obcí a podívám se ke škole. A vzpomínám na svá první školní léta... Tenkrát se mi tísnilo v páté třídě v zimě na 125 dětí. Z jara teprv když nastala „úleva“ ztenčila se návštěva na 30 dětí. Volalo se po léta po zbudování nových škol v okolí. Posoudíš, milý čtenáři, co tu bylo dětí, když po odškolení Nezdic a Malče zůstalo ve Strašíně ještě pět tříd. Navštívím hostinec, kde jsem se po léta svého působení stravoval a k němuž se vztahuje Klostermannův román „Hostinný dům“. Látku vzal zesnulý romanopisec ze Strašína a z Hor Kašperských.

V roce 1912 měl jsem příležitost promluvit v Plzni s jmenovaným spisovatelem, jemuž jsem se tehdy představil jako podnájemník Hostinného domu. Rozmlouval se mnou se zájmem o Strašíně a Pošumaví a hovořili jsme o námětu románu. Byl si toho vědom, že hlavní postava románu Bořeta /Václavík/ byl mezinárodním zlodějem, ale v románu jej idealisoval.

V tomto hostinci má své pěkné jeviště s bohatou garderobou divadelní spolek Kolár. Brzy oslaví již 50. výročí své blahodárné činnosti. Na jeho jevišti jsem též hrával. Dnes jsou v čele řídící učitel Jakeš a Josef Dušek a vedou osvědčenou starou tradici.

Pohled na strašínský kostel z nového hřbitova. (foto www.podhuri-sumavy.cz 2008)

V druhém hostinci Pešťákově je dnes stálý biograf. U hostince Trnkova je pěkně vyřešen pomník padlým. Jdu dále agátovou alejí, kterou založil pan děkan Korál a podívám se na hřbitov. Rád bych se dozvěděl, kdo ze známých osadníků tu již odpočívá. Při jedné straně zdi leží vedle sebe dvojice přátel: dr. Ráchlík a řídící učitel Ťoupalík. Vzpomínám, jak oba probouzeli kraj kulturně a hospodářsky a zvláště řídící učitel Ťoupalík vyoral tu hlubokou brázdu na poli výchovy a sociální pomoci. Vedle své svědomité práce učitelské vychoval v kraji dvě generace dobrých muzikantů.

Odtud jdu ke kostelu. Poutní kostel zasvěcený Narození P. Marie připomíná se již r. 1369. V roce 1445 byl opraven a přestavěn r. 1739. Nynější stavba je baroková s cibulovitou věží. Hlavní  oltář barokový pochází z 18. století. Na něm je dřevená, zlacená socha P. Marie s Jezulátkem a Pouť k Panně Marii strašínské ve 40. letech 20. století. (foto archiv) pochází z 15. století. Z celého kraji přijde sem v mariánské svátky na tisíce poutníků. Kolem kostela se rozkládal starý hřbitov. V jednom rohu je kaple sv. Barbory, v druhém kostnice. Západně od kostela při někdejší poustce je skalka, k níž se vztahují zprávy o knězi a proroku Martinu Strakonickém, který tu byl okolo r. 1578 farářem.

Vracím se do vsi, obdivuji pěkný dům Kampeličky, kde je též umístěn obecní úřad a navštívím kolegy, kde si prohlédnu výstavu obrazů malíře Jakeše a Petříka. O jejich pracích se příznivě vyjádřil náš přední výtvarní kritik dr. F. X. Harlas. Od školy se dívám po rozházených chaloupkách v Laznech, jichž tu trochu přirostlo. Nad nimi se zvedá lesnaté návrší, v němž jsou schovány zbytky hradiště z doby již historické (z 13. stol.). Přátelé se pochlubili ještě nákladným vodovodem a velkým pěkně upraveným sportovním hřištěm.

Vchod do Strašínské jeskyně. (foto www.podhuri-sumavy.cz 2009) Zpáteční cestu volím po silnici. Pode vsí potkám hocha. „Poslyš,“ oslovím jej, „jaký je to strom tam na návrší na Vinicích?“ „To je Husova lípa,“ odpoví. Mám radost, že se tu na léta oslavila a udržela památka Husova. Sázel jsem ji v roce 1915 k 500. výročí smrti Husovy. Je již rozložitá /však ji v sousedství Majer, mistr truhlářský, dobře opatroval/ a zapadá pěkně v rámec Strašína.

U ohebu silnice si všimnu vápencového lomu, jehož vápencová jeskyně vábila mne vždy s dětmi k prozkoumání. Ale nedostali jsme se nikdy daleko. Vápenec se tu vyskytuje jako mocná vložka v rulách. Teprv později byla jeskyně na popud dr. Tůmy a učitele Peška prozkoumána a docent dr. J. Kunský napsal o ní vědecké pojednání.

Stáčím znovu své zraky k obci, jež mne dovedla zde udržeti na celých 15 let, a letmo si vybavuji mnohé vzpomínky na své mládí.

(pokračování)

 

 
TOPlist