Vzpomínky na Strašín


Obsah:
1. Návštěvou ve Strašíně
2. Co zavinil kokain
3. Rathovy taškařiny
4. Můj nástup do učitelské služby - 1. část
4. Můj nástup do učitelské služby - 2. část
5. Večery v Hostinném domě
6. Proslov při otevření opravené 100leté školy ve Strašíně

 

6. Proslov při otevření opravené 100leté školy ve Strašíně (9. září 1956)

Vážení přátelé,

sešli jsme se dnes v hojném počtu k významné a radostné události vaší obce. Oslavujete letos 100. výročí založení této školy. Před 100 lety vybudovali vaši předkové tento stánek, sloužícíRudolf Kůs přednáší 9. září 1956 tento projev. (foto poskytla rodina Petličkova) dětem k nabývání všeho toho, čeho potřebují, aby z nich vyrostli řádní lidé a občané. Tisíce dětí prošlo touto školou a dnes i mnozí z vás vzpomínáte na chvíle vašich školských let.

Do této školy jsem i já nastoupil před 50 lety jako mladý učitel, abych tu do duší dítek zaséval símě dobra a poznatků pro život. Tenkráte sem patřily školou i děti z Nezdic a Malče, takže bylo na škole zapsáno až na 400 dětí. Škola nestačila a byla rozšířena o pobočku, jež byla najata v sousedství u Prokopů. Já sám jsem míval jako Benjamín v nejvyšší třídě 125 dětí. V létě pro špatnou docházku a pro „úlevu“ bylo jich méně, ale po Dušičkách, když se vrátili úleváci, bývala třída plna. Při svém mladickém idealismu hravě jsem překonával tento těžký úkol a rád vzpomínám na ty první své úspěchy ve vyučování.

To stála škola tato již 50 let a za tu dobu již hodně zchátrala. Vidím dosud před očima ty dlouhé, rozřezané a rozviklané lavice. V nich se tísnilo za doby zimní po 8 dětech. Okna se neotvírala, poněvadž byla k rámům přibita, větralo se jen jedinou tabulkou v okně u stolku a dveřmi, takže ovzduší ve třídě bylo k nesnesení. Starou bolestí byly naprosto nevyhovující záchody.

Na budově se spravovalo jen to nejnutnější, poněvadž nebylo v místní školní radě peněz na nějakou větší údržbu. A přenésti náklad na poplatnictvo nebylo ani v tomto chudém koutě možno, neboť poměry občanstva byly bídné. Obce byly přelidněné, chudičká půda pro ně nestačila a tak každým rokem odcházelo mnoho lidí do světa za chlebem. Tak v r. 1912 odešlo do světa za výdělkem ze Strašína 20 %, z Pohorska 18 %, z Nezdic 22 % a ze Soběšic 24 % obyvatel. Odcházeli jako nádeníci, zedníci, cirkusoví hudebníci.

Ti, kteří zůstali, chodili ještě s vedoucím /parťákem/ na sezonní práce zemědělské na velkostatky. Brávali na okopávání řepy a česání chmele i děti.

Ale ani zemědělci neměli na růžích ustláno. Hospodáři přicházeli po různých živelních pohromách /při krupobití, nebo pádu dobytka/ anebo za neúrody do exekuce. Hospodářství tehdy málo vynášelo, neboť málokdo měl stroje a málo bylo těch, kteří používali umělých hnojiv.

Chovalo se i méně dobytka a drůbeže. A tak jsme v tehdejší době pomáhali malozemědělcům prostřednictvím NJP. Objednávali jsme v odborech stroje, umělá hnojiva, uhlí, sůl pro dobytek, ovocné stromky a touto svépomocí jsme je hospodářsky posilovali. Při tom se nezapomínalo ani na kulturu. V této době vykonala NJP pro povznesení našeho Pošumaví velmi mnoho.

Mnoho se od té doby ve prospěch našeho lidu změnilo. A dnes se můžete pochlubit školou pěkně upravenou a jako novou. Ředitelství zdejší osmiletky stále volalo po opravě školy, a tak Dnešní podoba strašínské školy. (foto www.podhuri-sumavy.cz 2008)školský odbor ONV tlumočil tento požadavek opět na kraji, že konečně byl dán z globálu na školství takový příspěvek, kterým se mohla provésti renovace školy, jež je dnes ozdobou obce. Stát má takových 100letých škol přes 500 a všechny bude muset nyní zrestaurovat. Kromě toho postavila vláda v tomto roce na 119 nových škol. Z toho vidíte, jakou péči klade na školu a vzdálení, jež má v kulturním a hospodářském životě každé obce nesmírný význam.

Žijeme v době velikého rozmachu technického i kulturního ve všech oborech lidského podnikání. Jsme svědky poměrného stoupání blahobytu veškerého obyvatelstva. Je to důsledek pokračujícího vzdělání, je to důsledek rozmachu školství. Vaše osmiletka dává vašim dětem možnost, aby se vzděláním domohli i značného postavení. Vzdělání je veliké věno – i nejchudší rodiče mohou svým dětem zajistiti vzděláním pěknou budoucnost.

Je třeba zdůraznit jednu důležitou věc. Máte nyní pěknou školní budovu a je zajištěna po stránce vnější. Je však potřebí, aby škola prospívala i po stránce vnitřní. Bude z ní trvalý užitek a prospěch všem, když tu bude stále pro ni porozumění. Rodiče se musí stát spoluvychovateli a podporovateli učitelů v jejich těžké práci. Jen soulad mezi domovem a školou může přinésti ovoce a škola se domůže takových výsledků, s nimiž bude spokojeno učitelství i rodiče.

Vzpomeňte si slov Karla Havlíčka Borovského, jehož 100. výročí smrti si v letošním roce vzpomínáme, který napsal o škole tato památná slova: Není nic v obci tak důležitého a pro všechny tak užitečného jako dobrá škola. Vzdělání mládeže je hlavním úkolem obce.

Chtěl bych říci i několik slov také k dětem. Ve školní budově v době návštěvy školy, prožijete, milé děti, nejkrásnější chvíli svého mládí a vůbec svého života. Léta prožitá mezi kamarády, léta, při nichž nebylo jiné starosti než trocha toho učení, budou vám nejkrajnější upomínkou v životě.

Nikdy už nebudete žít tak bezstarostně. Až opustíte školu a zavadíte o život, který na vás dolehne svými starostmi, až se dožijete zklamání a nezdarů, která vás roztrpčí, pak se rády vrátíte svými vzpomínkami do dob, kdy se rodiče starali o vaše tělo, o výživu a šatstvo a učitelé o vaše vzdělání. Učte se pilně, pracujte radostně. Až dorostete, budete mít sami radost ze svých úspěchů.

Vzpomínáme dnes zároveň všech významných osob, které na této škole působili. Z té stovky učitelů vzpomeňme aspoň řídícího učitele Jana Šafránka, za něhož se škola postavila, dále jeho zetě Jana Křesiny, který na škole působil 50 let. Ubalda Rašku, který zlepšil školní docházku a založil tu živnostenskou školu pokračovací, dále Karla Škáchy.

Z učitelstva, kteří tu působili, nutno vzpomenouti Ferdinanda Šafaříka, Antonína Klea a Františka Šafránka, Františka Mikše, Josefa Chvojky a mých současníků: Josefa Čiháka, advokáta zdejší obce, k němuž občanstvo chodilo na poradu a který se na tuto dnešní slavnost těšil a bohužel se jí nedočkal.

Byl to dále František Křesina, váš horlivý hospodář a pokladní Reifeisenky a zakladatel zdejšího hasičského sboru. Byla ovšem celá řada jiných učitelů, kteří plnili vzorně a svědomitě svůj úkol vychovatelský. Ale nutno zvláště oceniti práci na této škole dosud tu působících ředitelů a učitelů. Jsou to ředitelé Jan Jakeš a František Pešek a dále horlivé učitelky: Růžena Veselá a Anna Dušková a učitelé Motl a Štědroňský jsou nejen svědomitými pedagogy, ale pracují zdatně ve veřejné práci:
v Sokole, v divadle, v knihovně, v Čsl. Červeném kříži aj. Největší ale podíl na renovaci školy má mladý průbojný ředitel Zdeněk Bešta, který se svým kolektivem pracuje všude tam, kde se jedná o rozvoj školy a obce, začež se jim dostalo letošního roku čestného uznání.

Nakonec něco o Klostermannovi, k jehož poctě jste školu pojmenovali. Zaslouží si to pro svoji práci, kterou věnoval Šumavě, Pošumaví a našemu lidu. Jako jeho současník a účastník několika cest s ním poznal jsem jeho dobré srdce. Měl rád vaši obec, tu často procházel, jevil o ni zájem a z jeho pera vyšlo dílo „Hostinný dům“, vztahující se k vaší obci.Strašínský kostel na pozadí hory Javorník a osady Zuklín. (foto www.podhuri-sumavy.cz 2008)

Dojemnou apostrofou strašínského kostelíka se počíná jeho povídka „Panský sport“ jednající o revírníku v myslivně zalužské. Povídka „Za věrné služby“ má dějiště v Podzuklíně, jejž spisovatel jmenuje Brdí. Klostermann prošel i Malčí a o ní napsal tklivou povídku „Nioba z Malče“. Obec nezdická je zvěčněna třemi povídkami v knize „Pošumavské rapsodie“ a z Ostružna zachytil Klostermann události, jež nám vypráví román Světák z Podlesí.

Ve svých románech a povídkách vylíčil nám Klostermann nejen krásy tohoto kraje, ale i bídu a těžký život našich světáků a horalů, učil dobru a spravedlnosti a byl opravdu dobrým naším rádcem a buditelem. Pojmenováním této krásné školy jeho jménem splácíme jen Klostermannovi vděčně svůj dluh za jeho práci věnovanou tomuto kraji a přitom slibujeme, že budeme plnit jeho odkaz: vzdělávat se, milovat přírodu, zušlechťovat svá srdce a pomáhat bližnímu!

Nechť tato škola vyzbrojí naši mládež tak do života, aby všichni získajíce dobrých základů, cítili se jednou šťastni a spokojeni!

(konec)

 

 
TOPlist