Zuklín v tisku 1997 - 2009

 

Zuklínský drak (pohádka)
     Zdeněk Janík

Tam, kde leží dnes Zuklín, Pohorsko, Nahořánky a Strašín s krásným výhledem daleko do kraje, měl dříve svůj domov velký drak Barabáš. Všechno, co potřeboval, měl kolem sebe. Když měl hlad, stačilo jen natáhnout jednu ze svých devíti hlav třebas k Javorníku, nebo tam, kde jsou dnes Nezdice, a žízeň utišil v některém z bezpočtu potůčků a mokřádů. Na laskominy si nepotrpěl. Nikdy nezatoužil po žádné krásné princezně, a proto sem taky nikdy nezavítali ani stateční princové, ani hloupě se tvářící, ve skutečnosti však všemi mastmi mazaní Honzové, a nikdy tu nikdo nenabízel půl království za devět dračích hlav. Ale co naplat, draci a lidé nešli nikdy moc dohromady, a tak i Barabáš začal pomalu lidem vadit. Všelijak na něj dotírali, na Barabáše však nestačili. Když mu přece jen někdy došla trpělivost, stávalo se, že zmizelo v kraji někde beze stopy stádo ovcí i s ovčákem a psem, nebo že po těch, kdo měli zálusk na jeho lesní království, zbyly jen sekyra a klíny. Takhle se Barabášovi na kobylku nedostaneme, říkali si lidé, musíme na něj jinak a zkusili použít lsti. Poprosili moudrou vědmu Matyldu, které tu neřekl pro její ráznost po straně nikdo jinak než stará Dračice, aby je Barabáše zbavila. Matylda znala všelijaká kouzla, uměla léčit nejrůznější nemoci, míchat nápoje lásky, ba i přičarovat starším lidem děti. To by bylo, aby jim nepomohla. Hned se proměnila v malou mušku a vlezla Barabášovi do pravého ucha jeho nejmilejší hlavy a začala mu vyprávět, jak je ve světě všude kolem krásně. O tom že on, starý lenoch, nemůže ovšem nic vědět, když jak je rok dlouhý nevytáhne nikam za humna paty. Drak pouštěl její vemlouvavá slova ovšem hned z hlavy, protože jich však měl devět, přece jen mu z toho v nich něco nakonec uvízlo. A tak se vydal jednoho krásného dne na Matyldinu radu přece jen do světa. Matyldě se jen taktak podařilo vyletět na poslední chvíli z jeho pravého ucha. Krajem to zablýskalo, jak vyplazoval všech devět ohnivých jazyků, a hrom stíhal hrom, když rozrážel kolem sebe křídly vzduch. Barabášovi se ve světě zalíbilo a zbrousil, co jen mohl, a nakonec se dostal až do Číny, kde všem tak učaroval, že si ho dali dokonce do svého znaku. Jenomže doma je doma, a tak pocítil idrak Barabáš v sobě touhu po domově a rozhodl se vrátit. Protože však jeden dračí rok znamená přinejmenším tisíc let lidských, málem už svůj domov ani nepoznal. Lesa bylo sotva polovic, místo mokřádů svítila ve slunci oka rybníků a všude se rozkládala pole a malebné vesničky, plné lopotících se lidí. Jen tvar lesa mu ještě připomínal jeho dřívější pelech. Barabáš zesmutněl. Poznal, že jeho domov se natolik změnil, že jím už dávno vlastně ani není. A nakonec, proč si to nepřiznat, se mu ve světě zalíbilo a stejně by neměl už doma žádného stání. Zablýskal proto svými devíti ohnivými jazyky a zašustil křídly, až se lidé lekli, co že se to tak pozdě strhla letos ještě taková bouřka, a vydal se tam, kde ještě nikdy nebyl. A Matylda? Jednoho dne potkala hezkého kovářského pomocníka a na první pohled se do něj zamilovala. Namíchala mu nápoj lásky a sama se vykoupala v zázračném Zhůřském potoce. Spolu s léty svlékla ze sebe isvou starou přezdívku Dračice a stala se z ní pohledná mladá děvečka. Brzy se s kovářem vzali a měli devět dětí, jako Barabáš hlav a jazyků. Chlapci se stali většinou kováři a z děvčat byly moudré vesnické vědmy, které si věděly vždycky se vším rady. Když jsem jel tuhle zase zuklínskými serpentinami ze Strašína na Javorník, jako by se nebe celé najednou otřáslo. Blesky se křižovaly a hromy bily až běda. Že by se snad vracel Barabáš domů? Ale ne, včera jsem slyšel o něm přece v televizi, že právě řádí někde jako tajfun nad Žlutým mořem a straší ulekané rybáře. Tohle je jen obyčejná bouřka.

Z připravované knihy minipohádek Šumavská světýlka
(Zveřejněno 21. 11. 1998 v nedělních Lidových novinách)
 

Zuklínská zvonička
     Milan Pokorný

Vysoko, vysoko nad Strašínskem, v masivu Javorníka, se ve výši přes 1000 metrů nad mořem rozložila víska Zuklín. V zimě doslova odříznutá od světa, na jaře poslední místo, kam vesna zavítá. Těžce se zde žilo místním obyvatelům, a přece si nikdy nenaříkali na svůj osud. Přijímali ho s klidem, vyrovnaní, stateční, praví horalé. Mezi sebou neznali faleš ani nepřátelství. Věděli, že v těžkých podmínkách více než kde jinde se lidé navzájem potřebují. Hory lidská srdce nerozdělují, nýbrž sbližují. Bývala tady i hospůdka a v ní někdy pořádně veselo. Už dávno ruch života tady utichl. Pár místních, jinak chalupáři. Objevíte tady krásnou zvoničku, vhodně postavenou poblíž božích muk. A nejkrásněji je tady za slunných podzimních dnů. To musí nejprve mlha spadnout hluboko do údolí a vzít s sebou prach a smog. Potom slunce ozáří vrcholky kopců a objeví se tak nádherné panorama, že zatajíte dech. Před vašima očima leží pořádný kus naší země. Dohlédnete až k Třemšínu, Zelené hoře a Radyni, najednou blízko jsou vrcholky Sedla a Svatoboru, severním směrem se rýsují brdské hřebeny kolem Příbrami. Jen kvůli takovému výhledu stojí jednou do Zuklína zavítat!

(Zveřejněno 28. 1. 1997 v Klatovsém deníku)
 

O jménech obcí: Zuklín

V samém srdci šumavských lesů se stranou silnice spojující Strašín s jihočeským Vacovem usadila vesnička se zajímavým pojmenováním Zuklín, blízko níž je ještě Podzuklín. V roce 1631 je v této lokalitě vzpomínán dvůr Zuklin, v roce 1725 se už hovoří jen o Zuklynu, zhruba o sto let později se v německém zápise dočteme o Cžuklinu, v roce 1840 je citován Čuklin, Zuklin a Cuklín a v roce 1848 se už používá názvu Zuklín. Zuklin i Cuklin, jak dokládá Ottův slovník naučný, se však používají vedle Zuklína i nadále. Původ místního jména Zuklín není přesně znám, snad bylo odvozeno od jmen Zaukl či Zukal, které jsou dodnes přijmeními, a ta byla asi odvozena od staroslověnských sloves zučiti či zukávati. Jak uvádí A. Sedláček, byl Zuklín v 17. století příslušenstvím Dobrše, ale v roce 1713 byl prodán klatovským jezuitům a po zrušení jezuitského řádu se stal majetkem církevním, pak se však stal samostatným zbožím. Jako zajímavost prameny uvádějí, že se v Zuklíně narodil Matěj Studnička, zhotovitel dřevěných kapesních hodinek (více se dočtete zde). Před sto lety čítal Zuklín 29 domů s 187 českými obyvateli, byl tu pivovar a dva mlýny. Už od předminulého století je Zuklín osadou Strašína. Žádný jiný Zuklín v naší republice není.

(Zveřejněno 26. 9. 2002 v Klatovsém deníku, lb)
 

Sníh věznil lidi téměř týden
     Martin Kříž

KLATOVSKO - Někteří obyvatelé horských osad na Šumavě se několikrát ocitli na několik dní odříznuti od okolního světa. „Taková zima u nás už nebyla opravdu hodně let. Osmnáctého listopadu napadl sníh a drží se doposud. Musíme si pravidelně dělat zásoby, protože nevíme, kdy můžeme kvůli sněhu zůstat bez spojení. Tuto zimu jsme se ocitli jednou odříznuti i téměř týden,“ vysvětlil nám svoji situaci obyvatel osady Zuklín Jiří Harant. Zuklín je společně s dalšími malými obcemi v okolí integrovanou částí Strašína.

Tamní starosta Jan Helíšek přiznává, že zajištění průjezdnosti místních komunikací do těchto osad je v zimním období obtížné. „Když fouká vítr a sněží, tak je téměř nereálné udržet některé komunikace průjezdné,“ řekl starosta, jehož obec si na odstraňování sněhu najímá techniku od soběšického zemědělského podniku či od správy a údržby silnic. Strašínští sice mají svůj traktor, ale ten při kalamitě neobstojí. „Po rozmarech letošní zimy uvažujeme, že koupíme něco modernějšího a účinnějšího,“ doplnil.

Sněhu v Zuklíně měli tolik, že nebyly vidět ani ploty. Lidé se těžko dostávali i k domácím zvířatům. Zima dělala problémy i poště. „Tu nám často nechávají pošťáci ve Strašíně,“ konstatoval Jiří Harant.

Letošní zima stojí obce na Šumavě nemalé peníze. Podle starosty Jana Helíška musí Strašín zaplatit za údržbu silnic k osadám zhruba o dvacet procent více než v jiných letech. „Náklady na zimní udržování silnic k osadám jsou značné a peníze, které odtud plynou do společného rozpočtu, to zdaleka nepokryjí. Nevím, kde vůbec vezmeme peníze na opravu cest. Například na komunikaci do Zuklína potřebujeme aspoň šest set tisíc korun. Stát naši situaci nijak nezohledňuje,“ podotkl Helíšek.

Podle starosty Rejštejna Jaroslava Petráně budou náklady za letošní zimu vyšší pro jeho obec zhruba o padesát procent. Takovou zimu nepamatuji, a to v Rejštejně bydlím od roku 1960. V těchto dnech padá ze střech domů sníh a led na ulici, některé části obce jsme proto museli uzavřít. Sníh odklízíme speciálním bagrem a odvážíme na břeh řeky,“ vysvětlil Petráň.

V Nezdicích na Šumavě není situace tak vyhrocená, neboť se zde starají převážně o komunikace mezi zástavbou. „Vlastníme traktor s radlicí, se kterým pravidelně naše cesty upravujeme. Nejhorší bylo odstranit sníh ze silnice na Pohorsko,“ dodal starosta Nezdic Jiří Hrach.

(Zveřejněno 21. 2. 2006 v Klatovském deníku)


foto 1 – Mlha v údolích pod Zuklínem. V pozadí hora Ždánov (foto www.podhuri-sumavy.cz)
foto 2 – Zuklínská zvonička s křížkem. (foto www.podhuri-sumavy.cz)
foto 3 – Zuklínské výhledy od křížku. (foto Bohumil Krutiš)
foto 4 – Luka nad Zuklínem. (foto www.podhuri-sumavy.cz)
foto 5 – Zasněžený Podzuklín. Pohled na silnici Zuklín-Strašín. (foto Petr Lhota)

 

 

 
TOPlist